Přesnídávky

Pak že Bůh nebyl milostivý,
vždyť daroval mi na den Evu,
pravda, jen na jeden den v týdnu.
Však nezlobím se, nejsem mstivý,
lépe se klonit k chvalozpěvu,
než vzhlížet tam, kam nedohlídnu.

Má moje žebro, srdce, taky hlavu
a já zas tak mizerným Adamem.
Vzývali sobě věčnou slávu,
když snídávali nazí nad ránem.

Teď děkuji za přesnídávky,
jednu pro dcerku a druhou pro syna
- pokrmem z přání v mezisnění.
Přemostím nás ze spadlé lávky,
probudím to, co dávno usíná,
naleznem lásku, kde už není.

Jak krásné mít svá přání, sny a plány,
jablečným soustem slova polykám,
zalknu se tím, čím krmí děti mámy
a také jako dítě zavzlykám.