Dunění chvil» autor: poustevník Jirka |
Když soumrak večera
napadá zlehka
tišiny pokoje
a voní mátou,
Tvá ústa lačná
k polibku svádějí,
lesknou se, matou.
Matou svou vůní,
lehkými doteky,
ku hře zvou zrychleným dechem,
dlaně Tvé k ňadrům mě přišpendlí,
v jemnosti soupeří s mechem.
Když soumrak večera
napadá zlehka
tišiny pokoje
a voní mátou,
poslepu hledám Tvá ústa,
kde sídlí,
před hřívou Tvých vlasů rozevlátou.
V úderech srdce
klid jsi mi vzala,
ve zmatku dunění chvil,
potom bůh ohně do vozu lásky
bez zábran, rozhalen přistoupil.
napadá zlehka
tišiny pokoje
a voní mátou,
Tvá ústa lačná
k polibku svádějí,
lesknou se, matou.
Matou svou vůní,
lehkými doteky,
ku hře zvou zrychleným dechem,
dlaně Tvé k ňadrům mě přišpendlí,
v jemnosti soupeří s mechem.
Když soumrak večera
napadá zlehka
tišiny pokoje
a voní mátou,
poslepu hledám Tvá ústa,
kde sídlí,
před hřívou Tvých vlasů rozevlátou.
V úderech srdce
klid jsi mi vzala,
ve zmatku dunění chvil,
potom bůh ohně do vozu lásky
bez zábran, rozhalen přistoupil.
Tipů: 36
» 28.03.12
» komentářů: 19
» čteno: 822(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 28.03.2012 - 22:11
Paulmatthiole
Pozoruhodná, ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Domilováno jest | Následující: Poslední loučení