Rozchod

Přichází melancholie osamělého večera,
mysl přemítá proč ta naděje zemřela,
stačily k tomu pouhé čtyři měsíce,
aby ses mi navždy vryla do srdce.

Anděl jenž snesl mi života smysl,
nakonec svými křídly facku mi pleskl,
veškerá kouzelnost jen teskně doznívá,
stejně jak nažloutlá trubka jazzová.

Vpila ses do žil, jak lahodného vína láhev.
Vzpomínáš? Poslední polibky a od té doby mrtev,
při jeho otevření, a také našich srdcí, chyběl návod,
nejspíš proto to končí slovem pouhým: rozchod.

Společnost tak tvoří jen cigareta, svíčka a prázdný byt,
už není v co věřit, na co se těšit, pro co žít,
se ztrátou tebe cítím, že ztratil jsem veliký kus duše,
ale po tom všem stále cítím to jediné... Miluji tě.