Chybné pohlazení

Mluvíš, já se usmívám
mluvíš, já poslouchám
mluvíš dál a já uvnitř ani nedoufám,
že jednou to budu já
ten, kdo dokáže říct co cítí
ten, kdo dokáže mít rád.

Zápasím už dlouho sama se sebou
a začínám tušit, že cizí ruce mě ze země nezvednou.
Bojuji už dlouho a ztrácím naději.
Naději v moje zachránění,
naději, že i pro mě je někde pohlazení.

Bála jsem se cizích doteků,
dlouho jsem o nich jen snila,
můj život byl jen plný útěků
a vím, že to je jenom má vina.

Často se říká, že chybami se člověk učí,
často se říká, že člověk srdci neporučí.
Já už teď vím, že chyba byla ve mě,
že dotýkat se dá i jemně.