Iluze slov

Pořád na vahách

poměřovaná procentem
podobenství

o nocích
kdy nedokážu napsat jedinou báseň
aniž bych sama o sobě
dokázala nepochybovat
další sešitou myšlenkou

ostatně
mistrem podobenství
býval syn člověka
a kam ho to přivedlo

malosti ani přímou větou
nevysvětlíš co je zjevné
natož co cítit

tak tedy přímě

a ne že bych pociťovala nějakou malost
spíš malátnost
ale to bývají většinou dvě různá slova
tak proč to rozebírat

jo ale kde jsem skončila

aha

démoni v hlavě
a proto nutnost sepisovat slova

podle Nietzseho
jsou básníci zaostalé bytosti

tak jak pak odolat
nenořit se do světa
který nám bývá dán
většinou shůry

jak občas neutíkat
když ten skutečný
nezaostalý svět
stojí za dvě věci

a ty tady tedy
rozhodně
rozebírat nebudu

bylo nám dáno

tak tedy pišme

na kusy papírů
po zdech
a nebo třeba....
ale to je vlastně jedno

i zaostalé bytosti mají fantazii

větší než suchaři
kteří si myslí
že za prachy si koupí
leccos

(slušnost například)

ale vlastně
o tomhle všem jsem psát nechtěla

tohle jsou jen nitra věcí
které se mi honí v hlavě
mezery ve větách
o kterých nepřemýšlím

tak tedy znovu

osud je řecká tragédie
při které se rozumný člověk
směje až se za břicho popadá
jinak by se totiž zbláznil
a to k zaostalosti
nemá až tak daleko...