Modrému
Svou poezií žiji, nedokážu jí vyjádřit tak, jak jí cítím; je proto poskvrněná slovy.
» autorka: ann-ihilation |
Z popraskaného úsměvu
Na mne proudí letmá smrt
Roztrhej mě svými jemnými polibky
A přinuť mé srdce znovu tančit
Zářím ozvěnou tvé modré melodie
A doznívám v tvém dechu
Jsem ojíněná tvou pravdou;
Ničíš mne a osvobozuješ
Tvá trpělivá sluneční zář
Mne líbá do vlasů
S povzdechem bdícího
Jsem unášena křehkostí situace
Se záchvěvem strachu hledím,
Jak má platonická láska nespoutaně ožívá…
Na mne proudí letmá smrt
Roztrhej mě svými jemnými polibky
A přinuť mé srdce znovu tančit
Zářím ozvěnou tvé modré melodie
A doznívám v tvém dechu
Jsem ojíněná tvou pravdou;
Ničíš mne a osvobozuješ
Tvá trpělivá sluneční zář
Mne líbá do vlasů
S povzdechem bdícího
Jsem unášena křehkostí situace
Se záchvěvem strachu hledím,
Jak má platonická láska nespoutaně ožívá…
Tipů: 24
» 27.03.12
» komentářů: 12
» čteno: 959(27)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.03.2012 - 19:45
ano, slova mohou ranit, slova mohou být prázdná a nebo neschopná popsat to, co cítíme, každopádně tahle tvá slova poezii neposkvrňují :)
» 27.03.2012 - 21:40
Paulmatthiole
Každá poezie je nakonec vyjádřena... proč ne slovy? ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.