Touha na vinici

Minuta za minutou o závod uhání,
blíží se toužené chvíle čas,
až pohladí mě Tvůj milý hlas,
zrodí se zázrak setkání.

Mnohokrát už viděl jsem ten sen...

V hostině našich rtů máš úsměv na tváři,
dál pokrývám ji vlnou polibků,
Tvé rty si slíbly barvu ze šípků,
jiskřičky štěstí se v Tvých očích rozzáří.

Paže Tvé, toť vstřícná je něha,
Řípy ňader pružné jsou míče,
růžové kapličky od vzdechů klíče,
můj jazyk moc rád kol nich si běhá.

Průsmykem radostných příslibů
v rovinu bříška teď spěchám,
však brzo ji za sebou nechám,
neb v jižních krajích mám zálibu.

V těch místech je země rozeklaná,
šimravé houštiny a vlhké propasti,
tajemná puklina s příchutí slasti,
mužskými zbraněmi dobývaná.

Průnikem v tento svět
stanem se jedinou bytostí,
vášeň nás z pout času vyprostí,
pěstovat budeme žhavé touhy květ.

Pak nad krajinou lásky nedohlednou
naše pohledy se střetnou,
naše dlaně dopevna se spojí.
Přijímat budeme podobojí,
duše své i těla...

Teď raketa lásky z moravské vinice vyletěla.