Lživá
... nikdy nezapomenu...
» autorka: Sýkorka |
Až pravda se ti odkryje,
až zjistíš, že jsem bestie,
skrytá tváří anděla,
jež činila, co neměla.
Až pošpiní mě moje činy
a masky půjdou dolů,
přijmu hrdě svoje viny
a odevzdám se tomu,
kdo za mnou vždy a věřně stál
a já mu přesto lhala.
Kdo se mnou plakal, kdo se smál
a já mu srdce brala.
Omlouvat se, to je málo,
nic by to už nesmazalo.
Věřil jsi a já ti lhala,
všechno krásné pošlapala.
A srdce v lásce darované,
pevně ke mě přikované,
dával jsi a já si brala
přes rizika, jež jsem znala.
Proč nepoznal's mě později,
proč nemáme naději,
že vyplní se marná přání
a ledy toužíc po roztání,
promění se ve vodu,
jež smyje hříchy podvodu?
Vroucné city zaplakaly,
když dveře se zavíraly
a mě to stále bolí též,
tohle, prosím, to mi věř.
Mě uveď klidně v nemilost.
Ukaž mi, že máš mě dost.
A potrestej mě podle práva,
jež právě teď já tobě dávám.
Rozsápej mi klidně duši,
i to srdce, jež tak buší.
Vše pro tebe ráda snesu,
jen žal tvůj vážně neunesu.
Cítím lítost nad klamem,
vzýval jsi mě neprávem
a vše co plyne ze tvých rtů,
výplodem je živých snů.
Všechno je mi tolik líto,
prosím, zlato, věříš mi to?
až zjistíš, že jsem bestie,
skrytá tváří anděla,
jež činila, co neměla.
Až pošpiní mě moje činy
a masky půjdou dolů,
přijmu hrdě svoje viny
a odevzdám se tomu,
kdo za mnou vždy a věřně stál
a já mu přesto lhala.
Kdo se mnou plakal, kdo se smál
a já mu srdce brala.
Omlouvat se, to je málo,
nic by to už nesmazalo.
Věřil jsi a já ti lhala,
všechno krásné pošlapala.
A srdce v lásce darované,
pevně ke mě přikované,
dával jsi a já si brala
přes rizika, jež jsem znala.
Proč nepoznal's mě později,
proč nemáme naději,
že vyplní se marná přání
a ledy toužíc po roztání,
promění se ve vodu,
jež smyje hříchy podvodu?
Vroucné city zaplakaly,
když dveře se zavíraly
a mě to stále bolí též,
tohle, prosím, to mi věř.
Mě uveď klidně v nemilost.
Ukaž mi, že máš mě dost.
A potrestej mě podle práva,
jež právě teď já tobě dávám.
Rozsápej mi klidně duši,
i to srdce, jež tak buší.
Vše pro tebe ráda snesu,
jen žal tvůj vážně neunesu.
Cítím lítost nad klamem,
vzýval jsi mě neprávem
a vše co plyne ze tvých rtů,
výplodem je živých snů.
Všechno je mi tolik líto,
prosím, zlato, věříš mi to?
Tipů: 21
» 24.03.12
» komentářů: 8
» čteno: 806(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.03.2012 - 20:25
Paulmatthiole

Smutná, ale dobrá.
» 27.03.2012 - 09:03

Snad jen... po přečtení mne napadá, že v životě naděláme tolik kopanců a je dobré, že většina se dá napravit...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pro ně... | Následující: Prázdný stín