Otroci

no, co napsat do komnetu.... že ten kdo přelétne tyto řádky a nic mu neřeknou...... jen promeškal možnost je přečíst pomalu a všimnout si myšlenek ukrytých v těžším textu. Protože tohle je tvorba pro pouvažování a pokračování ve sdělených myšlenkách.
Zvláště ta poslední je dokonalá.

A právě na tomto dílku je výrazně patrné - jak moc záleží na rozpoložení čtenáře při konzumaci cizího psaní. Kdo si přeskotačí písmenka bez zastavení.... podotkne těžké, nic mi to neříká...... a jde bez povšimnutí dál...... jenže mu uniká hluboká krása slov, které skrývají myšlenku.

Jsme otroky svých zrcadel a zrcadly svých otroků. Naúzko spjati. Dívejme se tedy jinam, směrem k druhým.

dokud libres přežije, bude žít i poezie - prvomájové heslo :-)

...**

ST!!!
Poezie bude stále živá.

Na počátku toho všeho něco bylo. ST.

...výkřik bezmoci...

Někdy mě napadají podobné myšlenky. Jen s tím rozdílem, že jsme otroci svých vlastních nedostatků, že máme v sobě otroka i otrokáře. Inspirující dílko.

opravdu k zamyšlení...prázdnotou pozbývá fantazie smyslu:(Ale dokud to tady funguje..poezie nezmírá:))ST!

Pouhé ST