Slušná dáma

Slušná jsem a nóbl dáma,
bohužel jsem stále sama.
Čtu vám díla klasická,
nejraději lyrická.

Z vilných básní strach mě jímá,
tahle slova jsou tak přímá.
Duše moje nebohá,
chvěje se jak mátoha.

Přesto tyto verše hřejí,
muže já si tuze přeji.
Snad mi s jistou noblesou,
milého pak přinesou.

Proč ty verše sexuální,
měla jsem za triviální.
Možná, připouštím si zdáli,
v klášteře mě vychovali.