Nedohráno

Tvá ústa chutnají
slinou z jablíček závinu.
Silou Tvé lásky,
s níž pro mne jsi pekla jej,
teď v něhu svou pevně Tě zavinu.

Celou Tě obklíčím
chapadly hladových paží,
vmáčknu Tě do peřin,
slastné jsem závaží.

Ochutnám zlato Tvých náušnic,
po troškách zrychlím Tvůj tep,
na krku horkovod srdce Tvého
pulzuje - klepity, klep.

Ruce Tvé pohladím pírky prstů,
do dlaní touhu Ti všeptám,
na hebkost loketních jamek
se špičky jazyka zeptám.

Do oblin ramen Tvých
otisknu horký polibek
i razidlo pečeti zubů,
anděl i ďábel jsem,
ten hodný z Belzebubů.

S třešinkami na vrcholcích
Tvá ňadra voní po pudinku,
přidám jenom šlehačku,
hodovat chci za chvilinku,
náhle je však konec snění...

Ve volném, modrém župánku
po špičkách přicházíš teď za mnou,
pohledem na srdce mi kladeš:
Hru máme spolu - nedohranou...