Odešly dál

Živote, živote co jsi mi dal,
pár slibů k radosti a hned jsi ji vzal,
poťouchle po očku šklebíš se do tváře,
raději pod zadek nacpu si polštáře,
ono to vážně živote, bolí,
když dáváš člověku tou svojí holí.
Prosívám, peru se s každým svým rokem,
dívám se často slzavým okem,
směji se, pláču, hledívám na mraky,
chtěla jsem asi jen od tebe zázraky.
Živote, živote co jsi mi dal,
pár krásných dnů co odešly dál,
směješ se každému šedému vlasu,
směješ se, vysmíváš, že nemám dost času,
zastav se, živote, chtěla bych řvát,
jenže já mlčím, nemám co brát.