Život s DAIDALEM» autor: Atilla |
Život s DAIDALEM
Nad mořem širým letěli jsme,
nohama šimrali hladinu,
za letu nežně líbali se,
někdy i dýl než hodinu.
Když už tě síly opustili,
vylezla jsi mi na záda,
usla a já modlil jsem se,
aby si nikdy nespadla.
Když přišly mrazy,
šálu s mi z vlasů upletla,
hladce a obratce,
rukou jak lesní víly,
opředla můj krk do tepla.
Byli jsme šťastni,
když létali jsme,
a třepotali perutí,
pod oblouhou hvězdnou,
byl májový leden,
v střevíce lásky obuti.
Daidalos malý spal už snad přiliš,
probudiv se aniž hles,
přikázal vzhůru vynésti sebe,
až k slunci, i s tebou do nebes.
Stoupal jsem po metrech,
citil jsem žár,
a vosku pach,
rychlost tachometr udal,
na desetinu jeden mach.
Pak roztál mi vosk,
naše rychlost se zvýšila,
k matičce zemi stoupali jsme,
aby nás oba pohřbila.
Nad mořem širým letěli jsme,
nohama šimrali hladinu,
za letu nežně líbali se,
někdy i dýl než hodinu.
Když už tě síly opustili,
vylezla jsi mi na záda,
usla a já modlil jsem se,
aby si nikdy nespadla.
Když přišly mrazy,
šálu s mi z vlasů upletla,
hladce a obratce,
rukou jak lesní víly,
opředla můj krk do tepla.
Byli jsme šťastni,
když létali jsme,
a třepotali perutí,
pod oblouhou hvězdnou,
byl májový leden,
v střevíce lásky obuti.
Daidalos malý spal už snad přiliš,
probudiv se aniž hles,
přikázal vzhůru vynésti sebe,
až k slunci, i s tebou do nebes.
Stoupal jsem po metrech,
citil jsem žár,
a vosku pach,
rychlost tachometr udal,
na desetinu jeden mach.
Pak roztál mi vosk,
naše rychlost se zvýšila,
k matičce zemi stoupali jsme,
aby nás oba pohřbila.
Tipů: 22
» 21.03.12
» komentářů: 12
» čteno: 758(23)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.03.2012 - 21:13
Paulmatthiole

Proč někdy klesáme při stoupání a stoupáme při klesání? ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tři M aneb Můj mini medailonek | Následující: "Pohádka" pro ni