Rande

„Rande“


Na poslední rande
jsem si oblíkla nevkusný hadry
utkaný z emocí.
Měla jsem raději přijít nahá,
jak nezjištná řeka.

Tvá slova strhla bouři,
krajinu pokryly černé mraky a běsnící hromy.
Zvedl se nemilosrdný, pustošivý vítr,
zemětřesení zvrásnilo mé tělo hlubokými jizvami
a pohroma zasáhla i srdce
a zlomila ho vejpůl.

Mé slzy plné hněvu a zoufalství
kanuly očistné a svaté
jako sestra Ganga.

Únavou a beznadějí jsem zavřela oči
a najednou vidím,
že vše zůstalo při starém.

Má duše se usmívala,
jak napěchovaná, nedobytná banka
a nezkazila se, jako jídlo týden na talíři.

Oceán mě ukryl do své hloubi
Noc věnovala černý plášť
Den utkal šaty ze třpytu
Vítr závoj neposedný...