VLNOBĚNÍ

Za okny
tichých duší,
nese se óda
pro tichou vodu.

Z chodeb se
line závan hudby,
jak se hýbou závěsy
půlnočních bálů
madam Pompadur.

Schovaná realita
ve snění kouzelníků,
olízla vzduch,
který je cítit po strachu
ukořistěných večernic.

A baldachýn měsíce
se natřásá smutkem
pro jedinou kartu,
jenž vám vyloží
až když se slzy
lavin vyderou z kopců...

...do údolí odpuštění,
poznamenaných
zubem času,
který vykousává
vzpomínky starcům.

Okenní výplň je rozbitá,
duše jsou prázdnější,
a někdo pomalu
odkapává ódu
pro tichou vodu.


...v klidném vlnobění...