Zevrubná zpráva o nešťastném konci pana Ježka

Nad čerstvou hromádkou,
stojí smutnej Krtek s lopatkou
Tak nám zbylo po Ježkovi,
zátiší s čestnou památkou

Vůbec života neužil,
sotva se tuhle oženil
Ve dne v noci honil prachy,
aby dluhy poplatil

Roznášel houby po lese,
hrušky i jabka, co kdo chtěl,
do padnutí dřel jako zvíře,
z největší lásky v okrese

Ze stresu, že furt pospíchal,
už skoro ani nepíchal,
málo platný drahý dojmy,
jako manžel haproval

Všechny chřipky přechodil,
šlo mu to na srdce,taky na klouby
Než pro nenažraný štěstí
předčasně duši vypustil

Na pohřeb přijel nakonec,
samotnej Ferda mravenec
a coby projev uznání,
přidal nám něco na věnec

Chudák paní Ježková,
je to holt příroda,
teď jí zbyly jen ty blechy
a mladá je vdova