Pravda

Život se rubem obrátil.
Včera´s byl zase s ním.
Pak mluvil´s rychle,
chvátal s přiznáním
a nevnímal, že vím.

V přívalu slov
měla jsem strach,
že se utopím.
Tak křičela jsem o pomoc:
Zmlkni už, zmlkni,
já to vím!

A v prázdném tichu
vzala jsem tvoje ruce
v tu chvíli místo nás
mluvila naše srdce.

Tak jako ty víš,
že budu navždy dítě,
já vím, že ty´s
mužem i ženou.
A přesto miluji tě,
jsem ukřičenou i němou.

S úžasem stojíš přede mnou
a marně hledáš slova.
Pere se v tobě muž s ženou...
Pak otvíráš svá ústa znova.

Tichá a sladká slova díků
mě přesvědčují o tvém citu
ke mně i k němu.
Já prý jsem tvoje zaslíbená
a on je tvojí součástí.

Pak nabízíš mi svobodu,
ať nejsem postižená,
a přitom prosíš,
toužíš po mojí účasti.

Jsem po tvém boku
ochotná s tebou jít
a tiše bez útoků
s ním o tebe se podělit.

Není to vůbec těžké
infernum připustit,
svůj zvláštní život zvládnout,
a prostě jen dál žít.

S pokorou
cit svůj zachovat

Milovat

Realita

Přijali jsme ji mezi sebe
Bisexualita
.
.
.