Slibotechna

Proč mě ženy mají rády,
otázku si dávám.
Mají smůlu na neřády,
rád též s nimi spávám.

Jako každý, mám své chyby,
práce ta mě nudí.
Zapomenu na své sliby,
když mě ráno budí.

Do kavárny však jdu čile,
útratu neplatím.
Šeptám dámě velmi mile,
že jí všechno vrátím.

Za čas ale kufry balím,
slyším tisíc hromů.
Na gauči se prý jen válím,
mám se klidit z domu.

Tohle není překvapení,
zažívám to stále.
Jiná teď má pochopení,
než mi dá též vale.