Vězeň

Můj dům, obávané vězení
srdce slábne, údy mi zkamení.

Tělo, duše tísnivá cela,
kůže praská, chřadne a bělá.

Ruce vzpínám k modři nebe,
v rozbitých zrdcadlech kousky sebe.

Majestátné vrcholy, nezdolné štíty,
cesta vyvolených ostrými břity.

K nevinosti zbořený most,
strach ze svobody, razítko na Věčnost.

Být jak tráva pokosená,
svěží, čistá, bolestí nezlomená.

Jak stromy beze zbraní,
vítr v listí nespoutaný.

Oheň v krbu, požár v lese,
užitek i zkázu na svých bedrech nese.

Slunce, jež život bere i dává,
rozverná, nezávislá matka hravá.