Co děláš
nevím, co říct, někdy jsem komik se smutnou tváří...
» autorka: Marta Valenová |
co děláš
když na dně býváš.
Lásku ztrácíš
nebo získáváš.
Co děláš
když na dně býváš.
Jsi vidět
nebo se ukrýváš.
Co děláš
když na dně býváš.Lásku bereš
nebo ji dáváš.
Pověz mi, co děláš
když na dně býváš.
Pověz mi, já na dně jsem
a málokdo to vnímá
Ty, potichu jsi.
Já už jsem jiná
myslíš, že je to fér.
Řekni, jak odpíchnout se ode dna
já to udělám hned.
Co děláš
když na dně býváš- Lásko.
Co děláš když na dně jsi.
Nemůžeš vzlétnout
a samota Tě hostí.
A život připadá ti
jak sup nad hromadou kostí.
Jsem sama- Lásko
řekni koho za mnou vidíš
když náhle se otočíš.
Vidíš vůbec mne
mou tvář
asi ne
vždyť viděli jsme se jen jednou.
Já nechci být jinou
však dno je dno
a chybí tam víra
naděje, láska, člověk.
A to je života koloběh
žádný smích, radost
žádný vděk, jen přibývá věk.
Já na dně nechci být
chci se smát
zase žít.
Komu to říct
buď se mnou.
Komu říct- pomoz mi!
Co děláš
když na dně býváš.
Řekni mi...
když na dně býváš.
Lásku ztrácíš
nebo získáváš.
Co děláš
když na dně býváš.
Jsi vidět
nebo se ukrýváš.
Co děláš
když na dně býváš.Lásku bereš
nebo ji dáváš.
Pověz mi, co děláš
když na dně býváš.
Pověz mi, já na dně jsem
a málokdo to vnímá
Ty, potichu jsi.
Já už jsem jiná
myslíš, že je to fér.
Řekni, jak odpíchnout se ode dna
já to udělám hned.
Co děláš
když na dně býváš- Lásko.
Co děláš když na dně jsi.
Nemůžeš vzlétnout
a samota Tě hostí.
A život připadá ti
jak sup nad hromadou kostí.
Jsem sama- Lásko
řekni koho za mnou vidíš
když náhle se otočíš.
Vidíš vůbec mne
mou tvář
asi ne
vždyť viděli jsme se jen jednou.
Já nechci být jinou
však dno je dno
a chybí tam víra
naděje, láska, člověk.
A to je života koloběh
žádný smích, radost
žádný vděk, jen přibývá věk.
Já na dně nechci být
chci se smát
zase žít.
Komu to říct
buď se mnou.
Komu říct- pomoz mi!
Co děláš
když na dně býváš.
Řekni mi...
Tipů: 19
» 11.03.12
» komentářů: 17
» čteno: 866(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.03.2012 - 14:24
když snadno
já
čaSTo padnu
na dno
s větrem v stromoví
potichu promlouvám
slýchávám přírodu
ne život není krám
...není již to vím
to jen občas, na tvář padne STín...drž se!!!
já
čaSTo padnu
na dno
s větrem v stromoví
potichu promlouvám
slýchávám přírodu
ne život není krám
...není již to vím
to jen občas, na tvář padne STín...drž se!!!
» 11.03.2012 - 15:54
Snažím se, abych co nejrychleji k hladině vyplaval
zhluboka se nadechl, zapomněl a žil dál
zhluboka se nadechl, zapomněl a žil dál
» 11.03.2012 - 18:12
Paulmatthiole
Já osobně mlčím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: I když se pohybuji | Následující: Jarní