NEKONEČNÁ

Plášť protkaný
cizokrajnými cestami,
má knoflíkové oči,
rukávy volně spuštěné
nad propastmi z kapes.

Chudou almužnu
vyžebrala si malá dívenka,
která má bohatou představivost,
ale stejně tím nezaplatí
žádné jídlo, které by chtěla,
a to by se spokojila i s málem.

Ze skleněné výlohy
dívají se panáci a panenky,
nejsou dětskými hračkami,
přec mají krásné oči
námořních knoflíků
s radostnými delfíny.

Na jevišti bez opony
právě hrají morbidní inscenaci,
a jak se diváci dozvídají
má to být parafráze
na dílo Ladislava Fukse.

A "nekonečná smrt"
jsou poslední
dvě slova,
která se ztrácejí
v tichu
před bouřlivým
tleskotem,
jenž obepluje sál...