Pláče má žena

Pláče má žena
zas ve tmě odejitá
na jiném loži
pomalu odečítá
to pro mne
mou touhou vysvlečena
pobízí čas příslibem věna
a jen já sám
svým dechem v tichu
vzpomínám
a nebráním jí v hříchu

teď jinde je
zas pro mne šerem vysvlečena
nahá
ta pro mne cizí žena
kde vlastně srdce má
kde tělem tělo vítá
večer
když pro mne možná svítá

já jejím časem proměněn
dám věčnost
za hlasitých pár vteřin
ne tělo mé
jen duši svou ji svěřím



pláče má žena
to dechem mým, teď konečně zas dýchá
láska, jak utajená pýcha
a marně dál prosí mé bosé paty
vrať se
než smutek tělo schvátí