Sen

Den zdá se se dlouhý býti,
když nemohu u sebe svou lasku míti.
Proč jen to osud dopustil,
aby ty jsi mě tak náhle opustil.

Proč jen jsi tudy chodil
a tou vodou se brodil.
Velká bouře se hnala
a já se o tebe strašně bála.

Čekala jsem dlouhou chvíli
a tobě už přitom docházely síly .
Ale najednou přišel jsi ke mě
a obejmul mě pevně.

Chvíli jsi brečel a pak se smál,
já nevěděla jsem
co od tebe čekati mám dál.

Řekl jsi mi rád tě mám,
a na tvojí radu vždycky dám,
poraď mi tedy co teď dělat mám,
když pomalu umírám.

Na tuto otázku odpověď neznám,
ale něco ti přiznám.
Nechci za své hříchy platit tím,
že bych tě měla ztratit.

V tu chvíli klesl jsi k zemi,
nedokážeš si představit jak teď je mi.

Chybíš mi tu strašně moc,
bez tebe je pustá noc.

Usla jsem na krátkou chvíli jen
a zjistila že to byl jen sen.