Renegát

Renegát

Vlastním zahradu. Jezdím tam odpočívat. Odpočívám si tak, že něco buduji, nebo jen poseču trávník a posadím se do trávy či na lavičku a rozhlížím se okolo. Je tam krásně. Dívám se na kopce okolo, na les, na mraky. Nejraději pozoruji les.
Les, to je vlastně jakési volné sdružení stromů. Kolem svého odpočívadla vidím většinou les borový. Pouze na kraji lesa kdosi zasadil dlouhou řadu dubů. Úmyslem hospodáře bylo vymezení prostoru. Ukázat borovicím, kam až smí. Les má svá pravidla. Každý má své místo. Ale proč to povídám? Ono zřejmě, sejně jako u lidí, není v lese vždy vše akorát. Z lesa, který pozoruji, totiž utekla borovice.
Nějakých třicet metrů před duby, stojí uprostřed svahu na louce vysoká, statná borovice.
Osamělý strom v krajině? To není nic divného, řeknete si. Jenže většina osamělých stromů jsou listnáče. Duby, lípy, kaštany a jiné. Ale listnáče. Toto je borovice.
Velice vysoká. Jistě svou výškou přesahuje všechny borovice, které jsou v dohledu. Louka na níž strom stojí, byla kdysi také lesem, ale již mnoho let tomu tak není. Lidé vykáceli plochy lesa aby mohli pěstovat obilí.
Borovice nemůže pamatovat ty časy. Proto jsem přesvědčen, že není zapomenutým pozůstatkem lesa, ale že změnila místo pobytu. V lese ji prostě něco naštvalo a proto odešla. Nebo je prostě zvědavá, jak je jinde. Ale nejspíš byla vyobcována, jako to bývá u lidí.
Možná se jí nelíbil stádový způsob života v lese a protestovala proti tomu. Možná proto se stala renegátem a odešla.
Renegát je ten, kdo ztratil víru. Víru v neomylnost davu. Víru v společná rozhodnutí vycházející ze zkušeností. To si myslí dav, jenž vyobcoval nepohodlného jedince. Já si však myslím, že dlouhodobé pravdy se musejí prověřovat skutky, podobnými tomuto útěku z lesa. Každá víra se časem přizpůsobuje okolnostem. Takovéto renegátství má šanci dovést přeživší zpět, ke kořenům víry. K základu.
Mám s tím své zkušenosti a jak tak pozoruji ten strom, je mi stále sympatičtější. Osamělý, ale sebevědomý, stojí uprostřed louky a čeká. Čeká na vhodnou chvíli, kdy bude moci udělat další krok směrem od lesa. Stojí a kývá se ve větru. Jakoby říkal, že počká do tmy a potom půjde i kdyby to měl být jeho poslední krok a on mě klesnout k zemi.
Sedím, dívám se na ten strom a napadají mne různá podobenství. Ale ta by snad napadla každého. Dívám se na ten strom a fandím mu. Přeji mu, aby těch krůčků, které se chystá udělat, bylo co nejvíce.