Ztráta

Odešla! Chce se mi řvát z plných plic
a to zahléd jsem ji snad jen jednou.
Doufal,že stane se mojí a bude věrnou.
Vílou,co smysly šálí mocí kouzelnic

Snad měl jem ji v světě hledat líp
a sundat brýle s kruhy černých skel.
...Víckrát bych v spleti ulic uviděl
rameno bílé a v letu její sukně cíp

S ní zmizela i její sestra milá,
držící světlo na koncích tunelů
Zbyla jen trocha krve z jejich rtů
a to prý žádná z nich neumírá...

Ulicí řvu její jméno. Vtrať se Naděje!