Těsně před spaním

Leží tu se mnou,
pořád volá „Ticho tu bude“,
a křičíš, myslím tím TEBE.
Číst si chce,
Panoptikum ho vtahuje do sebe.

Druhý leží – zmaštěnej usnul,
a já mu závidím, když ho vidím.

A já si píšu na bílý papír,
propiskou ho hladím.

Další je v koutku,
jak proutkem šlehá ty svá leporela.

Je tu nějak klid,
Chtěl bych tu spát i dál být.

Ticho se tu násobí hlasy z pokojů od vedle,
pokřik „Léky!!!“ – úsměv, a nahoru náladu mi zved.
Zalehnu, ani se nehnu, tu jsem zbled.
Přišla sestřička: „Zhasnu Vám hned“.
Já píšu přec, je to důležitá věc.


NUMA