Atěž
Jen pro tu jedinou
» autor: Otrik » Básně / Láska - vyznání |
Směs samoty a ticha,
dávám si pod jazyk když pláčeš do polštáře.
Utopen v peřinách poslouchá jak vzlykáš
a horkost se mi vlévá do tváře.
Jsem tvoje malá, noční bolest,
když hádáš z mojí dlaně naši budoucnost.
Jsem cesta které není nikde konec
a ty jsi řeka jenž nese moji minulost.
dávám si pod jazyk když pláčeš do polštáře.
Utopen v peřinách poslouchá jak vzlykáš
a horkost se mi vlévá do tváře.
Jsem tvoje malá, noční bolest,
když hádáš z mojí dlaně naši budoucnost.
Jsem cesta které není nikde konec
a ty jsi řeka jenž nese moji minulost.
Tipů: 25
» 01.03.12
» komentářů: 12
» čteno: 851(24)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.03.2012 - 09:02
Ta báseň je tak krásná. Nejsi bolest jsi radost mého života. To jen strach z toho že bych o tebe někdy mohla přijít bolí.
» 01.03.2012 - 10:14
No teď jde o to jestli to je slib nebo výhrůžka.:-) No budu to brát jako slib...takže dodám jen...to doufám ty rošťáku jeden milej.
» 01.03.2012 - 16:04
Nejenom se dobře čteš , ale co mě překvapuje tak ta hloubka slov a celé básně , tady toho moc nenajdeš , co má hloubku . Jirka
» 01.03.2012 - 20:31
Paulmatthiole
Pozoruhodné věnování, ST :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pro jednu uplakanou dívku | Následující: Giordano Bruno