ty třešně

.



tak trochu otevřít oči
po ránu u vařících topení
když už v tom tedy jsme
čeká se na starý lahváče
pro drobný na retka
co je nutné
je smutné
jak vynucená samota
za kterou platí se nejvíce

venku plují po řekách
kusy ledu jak mytické kry
a lidé upalují ženy v černém
to asi proto že přichází jaro
z kterého jde takový strach
velký jako lásku k němu
pluji tedy po řece
s dalšími krami
přestože vídám mnohé
nechám se unášet proudem

před čtvrtou hodinou ranní
kdy můry zalézají do barokních skříní
aby přežily svatý den
ve tmě černé
jako turecká káva našich babiček



celý den jsem vyhladovělý
a musím být blázen když takto žiji


.