to druhé ze všech čísel

noc vnímá zárodky budoucích siločar

představené holé na denním soudu

snad pro znevážnění..snad pro bdělost

zahození jen pohádkových mizení

ve smíchu nevázavých víl

jde slyšet zbité doufání.

tak přežívá

zraněné

s omlácenými oušky

doufání důvěřiva

.

bezděky prodané tajemství

vyláme tě v křeč

proti tomu

obcování s nezištnem

v podpírání postelí

jestli chceš lítat víckrát

různoty se musí chápat

scházet se v zapadání

spolu dosebe

a jindy zvlášť

napínat se druhým koncem

na ten nedosáhneš

nechtěj to ani já

.

chceš lítat a dívat se a slyšet

být v korunách a míhat se větvema

nechej se

dotýkat

.

nezahozené spousty zadržených osvojení

drtivá tvá svoboda

ochuzená o prožitek

poslové intelektu a schraňovaných knih..

postřelený osiřením

tolik si to přeješ..

pokousané moje dobrosnahy

nevidíš se, v udušení jedinou cizí vizí

nedivím se opakováním

.

o co jsem pečovala

vnitřním obalením

najednou se nestalo

to všechno i to teď

brázdí ráje v samostatné existenci

rozpuky a přivírání

bez nás

.

jako běžíš ze strachu

z něho i zastavíš se

vykrádání v odkládání

zabíjí ten druhý

vyslovené viny

v urychlených gestech

tíha s tebou

.

na čisté papíry

snáší se prach

s dovolením.

odřezky pod stůl

kde sedí nohy

ticho rozhoduje

nebyl to nikdo

.

kdyby nebyly vůně

chutě by se posunuly

tichá pošta s nejistotou

vykopat a zaházet

řekni to nebo ne

vhazuješ to třetí

nevím co

ani kdyby

jenom jedno

.

vystopovat donekonečna tak jiné kruhy

opisovat

nadbíhat..

tak stejně

nenajdu tě.

bez ztracení snové boty

nechci chodit

k tobě co si ze sna taky