Dívka Baudelairova

O samotě v temném lese
Dívka z díla Baudelairova
Zimou se – i strachem – třese
Marně doufá, že se schová
Před očima toho lovce
Jenž chce střelit ze své zbraně
Krásku s duší bludné ovce
Avšak s tělem štíhle laně

Silný vítr lesem vane
Dívku, která bez sil padá
Šimrá pírko tetované
Ostrou jehlou v bílá záda
Z posledních sil opět vstává
Pod desítkou z větví krovů
Do rukou však ostrá tráva
Řeže dívku Baudelairovu

Sedíc si své rány líže
Pak se kapka krve vpíjí
Do zlatého těla kříže
Který nosí na své šíji
Schovávajíc v chladném stínu
Očekává příchod noci
Odříkajíc verše Splínu
Marně toužíc po pomoci

Míchají se kapky deště
Z nebe volna padající
S krví, která stéká ještě
Na dívčině bílé líci
Objevil se lovec znova
Jeho šíp již proniká
Hrdlem, z něhož zněla slova
Prokletého básníka