Nekonečná

O Šumavě
» autor: Martin Kredba
Nekonečná

Na podzimních Hamrech potkal jsem své svědomí
třáslo se a bylo mu zima
listy padaly, až dopadly
vzduch těkal, běhal jak potok
z kopce na kopec, z hory na horu, po cestách
já se otočil a spatřil jsem, tebe, šumavská estrádo
přiznávám, svedla jsi mne
chci se v tobě ztratit docela

Vlasy ti vlály a pak se smály
jak ovečky, co procitly z blouznění
jak zvoničky na farách, co ohlásily nový den
jak ty těma svýma očima
Stromy se ke mně nakláněly
a chtěly, abych naslouchal barevnému šumění
jak bílý konipas, co ustlal si pod nebeským čepcem

Ze zobáčku do zobáčku,
tak jak v životě, tak jak v lodi, co se kolébá
zvážil jsem sám sebe
bez těla - bez duše
poletoval jsem nad jezery
chytal páru
v beztíži se převracel, oči byly mdlé
Byla jsi tak blízko a to mne hřálo
Tipů: 13
» 28.02.12
» komentářů: 6
» čteno: 528(15)
» posláno: 0


» 28.02.2012 - 12:49
eSTéčko..
» 28.02.2012 - 14:32
A mě zahřála Tvá básnička i se vzpomínkami na Šumavu.Krása.
» 28.02.2012 - 15:29
Vzpomínám na Šumavu, kouzelný kus země, ST.
» 28.02.2012 - 16:08
Paulmatthiole
Šumava je fascinující. ST.
» 28.02.2012 - 19:10
překrásné vyznání
» 01.03.2012 - 14:27
Ani nedýchám...nádhera..ST!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tak se na bublině houpám | Následující: V hlubinách
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
raďo [4]


© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.