Něco, co se nezmění
...
» autorka: zaba.zuzla |
V očích času, jsme já a ty
jen střípky naší planety
prázdná komora ruské rulety
jsme vize všeho, co nás škrtí
jsme trapnost žití a nesmyslnost smrti
jsme ubohost, co truchlivě drtí
jsme vůně zvadlých kopretin
jsme svůj vlastní temný stín
jsme si vším a ničím, dveřní klín
jsme svým popřením uraženi
v sobě poznáni, v sobě poraženi
v postelích si slepě otevřeni
...
zbylo mi jen cosi, něco, co se nezmění
osamělá stěna, prázdnota mého vězení
a tichá pouť, to jediné bolestné vzezření
jen střípky naší planety
prázdná komora ruské rulety
jsme vize všeho, co nás škrtí
jsme trapnost žití a nesmyslnost smrti
jsme ubohost, co truchlivě drtí
jsme vůně zvadlých kopretin
jsme svůj vlastní temný stín
jsme si vším a ničím, dveřní klín
jsme svým popřením uraženi
v sobě poznáni, v sobě poraženi
v postelích si slepě otevřeni
...
zbylo mi jen cosi, něco, co se nezmění
osamělá stěna, prázdnota mého vězení
a tichá pouť, to jediné bolestné vzezření
Tipů: 17
» 27.02.12
» komentářů: 9
» čteno: 660(16)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Mlčím Tvé jméno | Následující: Hádanka