Pavilon 31

Protivná místnost,
kde smutní lidé se smějí smíchem primáře,
rádi jsou, že na káře černé nejedou
do spalovny ztracenců a zmatenců, snad najednou.

Podivný obraz mrtvé budovy,
co kouká ze sadu starých stromů,
jsem tu již dlouho, chci domů.

Do světa fekálních rozkoší,
kde masochismus kvete
a hněte mne do maličké kuličky.

Samota je síla či slabost?
Směřovat tam krok,
tento rok již potřetí,
z objetí léčeben.

Pečen pak ve vlastním sádle,
i zde smutek a zmar vládne.
NUMA