Smečka

Chvěješ se, ale zimou to není,
tenhle úplněk tvůj život změní,
vnímáš jeho chladnou zář?
Ne neodvracej svoji tvář.

Stejně jako já to cítíš
a jistě i dobře slyšíš
to tiché vlčí volání,
tak pojď, nic nám nebrání.

Vysvoboď se z lidské kůže,
dnes konečně už můžeš,
ke strachu není důvod,
přiznej si svůj původ.

Vždy tušila jsi, že jsi jiná
tak nebuď k sobě neupřímná,
mezi lidi nepatříš,
to už jistě dávno víš.

Té bolesti už bylo dost,
zahoď svou lidskou minulost,
odlož to těžké břímě,
věř, že smečka tě přijme.

Poslouchej, už nás volají,
svou novou sestru vítají,
tak pospěš mezi nás,
už nadešel tvůj čas.