Světlo a stín» autor: poustevník Jirka |
Světlo a stín,
tak žaluzie hrají
ranní notou hloubavou.
Úsměv na rtech
a ruce pod hlavou,
stále dokola
promítám si noční film,
svůj pořad s hvězdičkou.
Tak zase jsem Tě měl...
Jak světlo můru
přitáhlas mě svojí vábničkou
a stěny pokoje,
co jinak hluché jsou a němé,
stále ještě vydechují
vůni našich těl.
Zas bylas mojí něžnou holčičkou,
tajemnou a cudnou,
v jedinečné chvíli,
spolu ztráceli jsme půdu pod nohama,
spolu jsme se znovu narodili.
Světlo a stín,
hry radosti a někdy krapet smutku.
V náruči Tvé konejšivé
však předaleko do zármutku.
tak žaluzie hrají
ranní notou hloubavou.
Úsměv na rtech
a ruce pod hlavou,
stále dokola
promítám si noční film,
svůj pořad s hvězdičkou.
Tak zase jsem Tě měl...
Jak světlo můru
přitáhlas mě svojí vábničkou
a stěny pokoje,
co jinak hluché jsou a němé,
stále ještě vydechují
vůni našich těl.
Zas bylas mojí něžnou holčičkou,
tajemnou a cudnou,
v jedinečné chvíli,
spolu ztráceli jsme půdu pod nohama,
spolu jsme se znovu narodili.
Světlo a stín,
hry radosti a někdy krapet smutku.
V náruči Tvé konejšivé
však předaleko do zármutku.
Tipů: 31
» 22.02.12
» komentářů: 14
» čteno: 685(20)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Prosba nemodlence | Následující: Pět něžných, rudých květů