Vosková figurína
Báseň je o člověku, který si totálně zpackal život a teď toho lituje.
» autor: CRASH |
O podlahu sklo se tříští,
zvedám střepy, řežu játra.
Kdo je vrahem těžko víš ty,
paměť po něm marně pátrá.
Zlozvyk větší než-li žena,
divím se, že jsou furt celá,
ač hřebíky vyzdobená,
jako když tě píchne včela.
Zhuntovaný alkoholem
sedím, žílou proudí hlína.
Mnoho vojsk již prošlo polem,
jsem vosková figurína,
co teď stojí nad propastí,
skrz, co zbylo, kouká zpátky.
Proč je konec každé slasti?
Vraťte mě zas do pohádky!
zvedám střepy, řežu játra.
Kdo je vrahem těžko víš ty,
paměť po něm marně pátrá.
Zlozvyk větší než-li žena,
divím se, že jsou furt celá,
ač hřebíky vyzdobená,
jako když tě píchne včela.
Zhuntovaný alkoholem
sedím, žílou proudí hlína.
Mnoho vojsk již prošlo polem,
jsem vosková figurína,
co teď stojí nad propastí,
skrz, co zbylo, kouká zpátky.
Proč je konec každé slasti?
Vraťte mě zas do pohádky!
Tipů: 17
» 21.02.12
» komentářů: 13
» čteno: 821(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.02.2012 - 10:07
velmi dobře napsáno, jen lituji tu figurínu..snad někdo podá pomocnou tlapu..
» 21.02.2012 - 10:36
Liška76: Nejde o nikoho konkrétního, ale obecně o všechny takové trosky. A myslím si, že v takové chvíli, jakou jsem zde popsal, toho pomocná ruka už moc nezmůže. Bohužel. :-(
» 21.02.2012 - 10:39
Musí ten jedinec začít chtí- jinak žít a okolí za ním stát a soucítit...Krásně napsaný. ST**
» 21.02.2012 - 10:42
E.T.Jane: Ten verš se "stojí nad propastí" tam není jen tak náhodou. To už je ta chvíle, kdy mu opravdu není pomoci, aniž by sám chtěl. Propast zde naznačuje sebevraždu. Je to kruté, ale je to tak. Jinak souhlasím s tím, že pokud se ještě něco dá dělat, je to hlavně o vůli toho dotyčného.
» 21.02.2012 - 10:49
CRASH: Znám osobně "voskovou figurínu" a právě chuť na sebevraždu ji probudila k činu se léčit a dostala se z toho a je čistá už roky... Ale chápu, ne vždy je to tak...
» 21.02.2012 - 11:49
CRASH: STrašně se mi líbí. obrat "vosková figurína". Je to dokonale trefný. Napadá mě hned několik přirovnání proč zrovna vosková - protože se nehýbe - je zavřená ve svém světě,z kterého nemůže ven. Je bez pravé lidské mimikové tváře, protože už je něčím ovládána,není tedy sama sebou atd... fakt dost dobrý
» 21.02.2012 - 20:18
Člověk se někdy dostane nad propast, a pak už záleží hlavně na něm, jak bude dál, na okolnostech, na nejbližších.
Pěkně napsáno, i když první strofa mě nejdřív vyděsila..
Pěkně napsáno, i když první strofa mě nejdřív vyděsila..
» 21.02.2012 - 20:22
Paulmatthiole
Jakmile se přestoupí, Nohavicovsky řečeno, breakpoint, je to problém...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Za sklíčkem s krví | Následující: Podzim