Promluva k ICQ

...někdy je to ještě cítit...
» autorka: zagrabiiina
Celé odpoledne vidím u tvého jména zelenou kytičku. Dvojklikem otevřu malé okno, kde do prostoru trčí historie našich slov. Auu. Ve spodním rámečku vyzývavě bliká kurzor.

Přeju si napsat: K smrti moc mi chybíš. Přemýšlím jak se máš. Jestli tě něco netrápí. Jestli jsi stále stejně šťastný,jako když si ležel v mé náruči a říkal, jak je ti nádherně. Jestli ti nechybí přítel, zda máš komu říct, co tě napadá i to, z čeho cítíš obavy. Jestli když mluvíš, tě někdo poslouchá, a nepřitakává bezhlavě každému slovu. Chci se zeptat, co se změnilo, jestli ti třeba někdy chybím, tak jako ty mě. Chci ti napsat, jak často myslím na tvůj úsměv, ve kterém rty odhalí horní řadu zubů a koutky úst, vytažené vzhůru, vykreslí v tvé tváři malý dolíček. Ten jedinečný úsměv! I na to jak si v nočních rozhovorech proplétal své prsty skrze mé až do usnutí. Že se pořád usmívám při vzpomínce na to, jak si odešel a za chvíli se zase vrátil, abys mi dal na rozloučenou ještě jeden polibek.

Kurzor na bílém pozadí bliká dál. Přijde mi, že zrychluje, ale je to jen můj srdeční tep, splašeně pádící mými tepnami. Opuštěně si bliká dál.

Chci ti napsat, že mi chybíš. Ty! Se vším tím co si kdy udělal a řekl. Tvé názory na svět a na život, ve kterých jsme se, možná častěji než je zdrávo, tolik shodovali. Jak moc bych chtěla být s tebou. Zase tě objímat, nebo se jen nechávat opíjet tvou přítomností. Ale nemůžu to napsat. Vzpomínám na to jak jsem řekla: „Miluji tě“. A ty jsi, možná i trochu smutně, říkal: „Promiň, já nic takového necítím“. Jak ráda bych tě nenáviděla. Za to že jsi neudělal nic, nic necítil, nic mi nenalhával. Ale nemůžu. Nemůžu ti nic zazlívat, ale nemůžu už ani doufat, že by se to kdy změnilo.

Chci ti napsat, že bych chtěla být zase stejně kamarádkou, jako před novým rokem, než jsem dovolila něco, co mi přerostlo přes hlavu, ale nemůžu. Nevím jak to udělat. Snad mi někdy odpustíš.


Kurzor ještě párkrát blikne. Pak to okno zavřu, nadechnu se i přes bodavou bolest na hrudi a odcházím vstříc kuchyni, nalít si další sklenici vína...pravda prý bývá až na dně...no to jsem zvědavá.
Tipů: 20
» 21.02.12
» komentářů: 9
» čteno: 906(22)
» posláno: 0


» 21.02.2012 - 00:40
chtělo by to vychytat překlípky.. jinak krásně živý.. a smutný
» 21.02.2012 - 06:34
***
pravdu jsi znala dříve, než sis nalila ...
a bolest, mrcha, umí plavat ...
nicméně, cítím, o čem píšeš ... a tak zvedám svou skleničku a říkám: "na dnešek bez bolavých včerejšků" ...
*-)
» 21.02.2012 - 08:56
Achjo...život blbej:(
» 21.02.2012 - 11:18
správnej chlap odpouští...
» 21.02.2012 - 21:15
Vím přesně o čem mluvíš..To samý se všema těma pocitama zažívám i já .. :-( A i ta pravda bývá občas..hořká..Je tolik slov, co bych k tomu ještě chtěl říct..Ale všecky mě příjdou zbytečný a stejně by ty pocity neodehnaly ..Snad jen jak to dělám já..ICQ radši nezapínám .. ,-)
» 21.02.2012 - 23:10
Někdy život dost bolí, ST.
» 23.02.2012 - 07:03
...vím,jak v tu chvíli bolí nadechnutí...
ST
» 23.02.2012 - 19:49
Vím, co je nešťastná láska ... ale čas to spraví.
» 24.02.2012 - 17:13
Pěkně napsané.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Snová | Následující: Teď

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.