Horizonty
...
» autor: Martin Kredba |
Když dlaně pozvedneš a pohladíš své možnosti
pak nebe se rozsvítí a květy jsou vláčné,
jako před pár lety letmý úsměv na filmové pihovaté tváři,
ve které se skrýval život v celé své nahotě.
A tys to věděl, tu nahotu cítil a po ní prahnul,
i když ty oči hluboké, oči studánky zaběhly se do trávy,
ta voněla a nesl jsi ji na ramenou
a planety se pásly jak srnky v galaxiích.
pak nebe se rozsvítí a květy jsou vláčné,
jako před pár lety letmý úsměv na filmové pihovaté tváři,
ve které se skrýval život v celé své nahotě.
A tys to věděl, tu nahotu cítil a po ní prahnul,
i když ty oči hluboké, oči studánky zaběhly se do trávy,
ta voněla a nesl jsi ji na ramenou
a planety se pásly jak srnky v galaxiích.
Tipů: 22
» 20.02.12
» komentářů: 12
» čteno: 679(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.02.2012 - 22:05
a planety se pásly jak srnky v galaxiích ...
juuu, celá je krásná ...ale ten závěr, ten je prostě jedinečný ...
juuu, celá je krásná ...ale ten závěr, ten je prostě jedinečný ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Otázky kolem dnešního sdílení | Následující: Tak se na bublině houpám