Andělům, příšerám a katům

Až voda chladivá
omyje oblázky
a proužek páry
vystoupá vzhůru

Když nikdo se nedívá
na bílé oblaky
sluneční kruhy
v srdci ztrouchnivělu kůru

Pak někde mezi větvemi
můj anděl spásný
ať člověkem jsem dobrým
či hříšníkem

Cestu ukáže mi
tím světem čarokrásným
nerozplyne se jak dým
v kapkách bude mi deštníkem

"Jednou musíš mít naději"
šeptal hlas medový
a zní mi stále
ač neslyšen

Přec půjdu v jeho šlépějích
ikdyž mi třeba nepoví
že dávno dal mi vale
jeho doprovod byl ustřižen

Příšer není třeba se bát
jsou prý na vymření
tak zatím nebal
city do igelitu

A není žádný kat
ani špalek k popravení
radši zkoumej dál
mou srdeční kapacitu


To abys věděla,
že mi Tě tam ještě hodně zůstalo