Mé
mé....
» autor: radek oslov |
Mé vášně rozbijí se o zem
na střepy z vděčnosti
tiše někam na cesty se dávají
kdo je nalezne?
když do ticha stávají
hříchem ve všednosti
odplují
mé lásky křičí do stěn
zabloudí do věčnosti
i kapkou v moři se pak stávají
jsou tak prázdné?
věčně nám žalují
jsou bez možností
ztrácejí.
na střepy z vděčnosti
tiše někam na cesty se dávají
kdo je nalezne?
když do ticha stávají
hříchem ve všednosti
odplují
mé lásky křičí do stěn
zabloudí do věčnosti
i kapkou v moři se pak stávají
jsou tak prázdné?
věčně nám žalují
jsou bez možností
ztrácejí.
Tipů: 12
» 18.02.12
» komentářů: 5
» čteno: 867(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.02.2012 - 20:29
Paulmatthiole
Stejně nakonec dojdeme k tomu, že budeme vděčni za to, že se vášně rozbily a lásky křičely, jakkoliv to může být nahořklý paradox... ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Otroci všednosti | Následující: sám...
