Zklamání

Byls tu pro mě vždycky,
mé pocity sdílel,
svěřoval ses se vším,
byls opravdový přítel.

Takhle sem to brala,
celých osm let,
než udělals podraz,
co mi sebral dech.

Vymazals mě z přátel,
odstranils mě z života,
zmizela tak navždy
jedna moje jistota.

Před týdnem si napsal,
a hrozně ses omlouval,
že prý toho lituješ,
mě si zas jen namlouval.

Po celou tu dobu,
přetvářku si hrál,
jak přijmout tě znovu,
jenom tak teď mám.

Ne promiň to nejde,
hrozně si mě zklamal,
čekám, kdy to přejde,
nechávám to plavat.

Stále totiž nechápu,
proč si to tak udělal,
žárlivost, jak tvrdíš,
je jen pouhý klam.

Nikdy si mě nemiloval,
vždyckys mě jen využil,
pokaždé tím, jak ses choval,
si mi jenom ublížil.

Nerozumím logice,
kterou používáš,
a trápí mě velice,
jak se neužíráš.

Omluvu si napsal,
více však už nic,
čekáš až se ozvu,
nedočkáš se sic.

Navždy si tak pohřbil
naše přátelství,
nevrátí se zpátky,
je už v podsvětí.