Triptych o násilí na ženách

Julie a tma

pro kamarádku M. - a další oběti domácího násilí

Jak rubín nad zář diadému
v hladině víně úsměv tvůj,
nevinně trpíš karanténu
zamčenou mysl v temnou sluj.

Kdo rozumíš, tak polituj.

Ty, však pluj!
- Na slzách moří
musíš plout!
Tvé srdce hoří
- vlahý troud
a vlahý jak tvá ústa něhy
do duše cesta
nezarůstá.

Kolik ti platí za úsměvy?

Neplatí ti, co přátelí
a zdarma ty ne, že se sluší
harpyjí rány zacelí
a teplo tam, kde byl jen chlad
a stran slz do snů - musíš spát,
ať svítí ten, kdo temno tuší.

Ať tobě platí za úsměv
jen láskou, kterou můžeš snést!

*********************

Ve dveřích dítě stálo

horor všedního dne - Erben by nemusel chodit zrovna od čerta k ďáblu, aby našel takovou píseň českou, bohužel


Do noci vlaje prádlo bílé,
seprané šero zahalí
krůpěje krve panny milé,
blaženě spolu líhali.

Za vlasy vláčí po pavlači
koženáč ženu nehodnou,
solila slzy v uzenáči -
podala véču nevhodnou.

Podala padlou pěnu bíra,
kníráči šňůra postačí,
marně se smýká, křičí, vzpírá
tažená žena pavlačí.

Svázané údy do kozelce
trhané glo glo ze sudu.
"Bude hůř, neřvi, do pekelce,
partajím tropíš ostudu!"

Prstíčky tři tam v temné škvíře
jemňounce jako jezinka,
lekavá slůvka v dobré víře:
"Tatínku, to je maminka!"

Do noci vlaje prádlo bílé,
odvál pryč úsměv panny milé.

***********************

Cosi zvířecího volalo po odplatě

stála tam
zalepená
/jako stránka z pornočasopisu
rodičů třináctiletého chlapce/

pod polštářem zbytky mléčných zubů,
kterými se zahryzávala do povlečení,
když to nejvíc bolelo

z kuchyně nedělní guláš a z dětského pokoje
do dabingu Vinetua zvídavé:
"ukaž mi JÍ!"

jenže jemu táhlo k padesátce
nosil jí astry a slova prokvetlá
rakovinou

věděla, že nikdy neměli myši,
když si v horním patře sunul stoličku
pod oprátku
/a cosi zvířecího šeptalo:
"udělej si TO!"/