PÁN ZE SOUSEDSTVÍ

Snažíš se slíznout smetanu
A zatím vymácháš si čumák
Pak nad rozlitým mlíkem
Roníš a roníš
Jakej jsi chudák
lezeš až do řiti druhýmu
pak v žaludku mu ležíš
a krkem ven hned hledáš
kde nechal díru tesař
pak zpátky na dlažbu si leháš
a zase zpíváš osudovou
proč pořád stejná písnička
tak ohraná
sebelítost je kořeněná zlobou
a s touhle maskou potkana
chceš jinudy než všichni
tvého druhu
osedlat žebřík do nebe
a potřebuješ sluhu
aby svou rukou dotlačil
tvou prdel ztěžklou hříchem
vždyť k tobě pocit dluhu měl
teď spokojí se s díkem
tvá šrajtofle je naditá
ruční práce z tvých kořistí
na bankovkách je intrika
a plná mincí drobných lstí
zástupy natahují dlaně
zas zpátky do kapsy je vrací
čím platíš to jsou zbraně
někdo to rozdýchává
většina ale zvrací