Ještěrčí král

Víš je mi 27 a už mě to tady sere,
řekl a díval se mi přímo do očí.
Ti nejlepší z nás už jsou přeci mrtvý kamaráde.
Janis Joplin, Jimi Hendrix, moje generace.
Jen se podívej zpátky, nikdo z nich nežije, nevydrželi to.
Jak to myslíš Jime?
Zeptal jsem se a hlas se mi chvěl, z toho podivného setkání.
Dal si nohy na stůl, zapálil si, zhoupl se na židli a dlouze vyfukoval kouř ke stropu.

Nikdy tě nenapadlo, že nemá smysl, žít tenhle mizernej život do konce?
Je to přeci jen sračka to v čem se hrabeme.
Nařizujou ti jak máš žít, co máš říkat, co si máš myslet.
Tohle není život člověče to je peklo a já v pekle žít nechci a nikdy jsem nechtěl.

Díval jsem se na něho a nemohl uvěřit tomu, že je tady se mnou.
Jim Morrison, Ještěrčí král sedí naproti mě a kouří jednu cigaretu za druhou v mém pokoji.
Zatím co já vyděšený z toho, že mluvím s mrtvým sedím proti němu
a v hlavě mám strašný zmatek.

Já jsem umřel viď Jime?
Zeptal jsem se.
Usmál se. Neumřel neboj, tebe to teprve čeká.
Hele kamráde, nemáš něco k pití? Nějak mi vyschlo v krku.
Ale jasně, že mám, ještě mi něco zbylo.
Podal jsem mu rozpitou lahev vína a on se s chutí napil.
Díky kamráde. Hele já půjdu a ty přemýšlej o tom co jsem ti řekl.

Nechoď Jime. Nechoď nikam. Zůstaň ještě.
Je toho tolik na co se tě chci zeptat.
Seženu nějaký pití a cigarety. Pustíme si muziku a pokecáme.

Hele kámo, nemůžu. Čekají na mě.
Vážně musím jít a neboj uvidíme se později.
Típl cigaretu o roh stolu a zmizel.

Probudil jsem se a rozhlížel se po pokoji.
Nikde nikdo, zase další divnej sen.

Přemýšlel jsem nad tím co mi říkal.
Že všichni ti dobří jsou už mrtvý.

Je mi 35, nic neznamenám a napsal jsem jen pár nesmyslných básniček o ničem.
Jsem v příležitostný alkoholik a kouřím 35 cigaret denně.
Občas mám halucinace a zdají sem i hodně divný sny.

Máš pravdu Jimme, já tady budu ještě dlouho.
Protože ti vážně dobří, umírají před třicítkou.