pátek

.
.


ve výšce nad městem
ve spleti noční mlhy a kouře z šedých komínů
v náruči bílé planety
,bez které bych na řádky písmen neviděl
v pohledech upínajících se k nebi
v dálkách odkud zvoní kolejnice

.. mluvím si sám pro sebe
že paty mě záhadně bolí
a největší světový zázrak
právě probíhá
tady za promrzlými okny
kde sedím schouleně nadmilován
dumám nad svatořečením
a stydím se
že jsem nepřečetl bibli

-
v mracích z jihoseveru nebo
v těle vyhublého měsíce
jsou vidět prazvláštní výjevy
když se dost dlouho díváte
nebo cítíte jejich pozornost
-

ale dnes nad lesklými střechami
zakotvil velký rudý balón
zářící jak krev červánek
nebo zlost lidských otců

.. vypadalo že spadne a zapálí
majestátní stínadlový dům
a zažehne všechny sny o kloboucích
kde už brzo budu umět vyrobit tmu
také smíchat ticho a požehnat každý dotek
vírou s kořeny
co tulácky se rozkvétají
do nedokončených obloh



.