odchod

Modravé nebe, naplněné chladem
kouká na mne z vrchu tak trochu,
a tam mrak chystá, by mne z čista
a jasna zakryl slunce – prudce.
Já jdu si z blázince jen tak sám cestou městskou,
nalehko, jak benga unesli mě – svině,
z domu před sto lety – skety.
A mámivě mne chuť láká a vábí – na pivo
a mně se zdá, že z toho mne mozek zradí,
já zblbnu – dám si ho,
budu zas v prdeli a zpátky ve sračkách,
mačkán neúprosným chtíčem, sám sebou ničen.