V krajině líbezných svítání

Po stopách lásky,
tulačka věčná,
já bloudila cizími krajinami
a touha po štěstí
neskutečná
vedla mne slepými pěšinami.
A přitom blízkost
netušená
spát v podvědomí
nedala mi.

Ve snách
tvář Tvoji vídala jsem zvoucí
a sladký hlas
z krajiny milované,
kde vrba se sklání
nad hladinou tmoucí,
šeptal mi vyznání nečekané.

Ach, kolikrát v míjení
duše má sešla z cest
a kroků mých šlépěje
v bloudění měly vést,
než bárka má modravá
přistála u Tvých břehů.

Tam v písčinách jezera
nalezla srdce Tvé
a něhu.

Teď v krajině
líbezných svítání
srdce své
vkládám Ti do dlaní.
Uznej sám,
jak s ním naložíš.

Lásko má,
jen Ty
všechno smíš ...