Přehozeno z Literu

Srdcelamy .... dřív po nickem Lockedlady....ale Zagrabiiina tu byla dřív :) takže se vracím pod uplně prvním nickem
» autorka: zagrabiiina
Sněhová naděje
.....
Za odhodláním víra stojí

Vřelý úsměv rány zhojí

Slzy smír nám v duši suší

Jdu cestou jež srdce tuší

Nevidím jen věřím jeho hlasu

Krok za krokem objevuji trasu

Neohlížím se na okolí

Čekám- věřím na cokoliv

Neději neztrácím odhodlaně

Představuju si mužské dlaně

Jak mě tisknou v obětí

Kde jsou zatím nemám ponětí

Neustoupím-nepolevím v naději

Dokud nezapadnu ve sněhové zavěji

A i pod sněhem v tichém strádání

Budu doufat v paže jenž mě zachrání


Temná strana síly

.....
kolik slz ještě mé očí opustí
než mé srdce zhasne
kolik vzdechů hrdlo vypustí
než mi bude jasné

že jsem ti lhostejná
že jsem ti nehodná

kolik nocí ještě bez spánku
něž příjde procitnutí
kolik smutků bez vánku
něž zahodím co milovat mě Tebe nutí.

než povadne síla temné strany,
naše duše rozpletou se a oba budem zase sami


Někoho mít...
.....
Za dveřmi mě nikdo nečeká
nikdo za mnou domů nespěchá
Když usínám nikdo mě nelíbá
když se probouzím nikdo se nedívá
Nikomu nechybí můj smích
nikdo mě nehledá v ulicích

Jen má tajná přání o setkání

Abych se s někým mohla smát
před spaní měla komu pusu dát
K snídani dělala dvě porce vajíček
a nevpisovala své opuštěné srdce do stupidních básniček.



Pšššt
.....
zalezu si do tmy
ruce obejmou ramena
brada padne na kolena
tiše slzy polykám
v hlavě sny vymažu
a v duši tiše zavzlykám
pak zvednu hlavu
zase o kus menší v sobě
tiše trpět se nosí v dnešní době.


V nadějích
.....
V nadějích svítá na nové světy
V nadějích vyproštěných ze samoty
Plní se vzdechy těžké usínání
Sny zdají se a vchází bez pozvání
Na tenkém vlásku víra visí
Snad v peřinách nás nezadusí
Nastavena slunci vzhlíží druhá tvář
První ztratila nevratně svou svatozář
Kde v hlubinách temnoty puklo srdce z kamene
Tam přísahá slavnostně víc se nestane
Za ruku vláčena ve stopách sněhových
Brodící se špínou světa v nadějích bláhových


Propast
.....
Stála jsem nad propastí a říkala si skoč
Držela se větve stromu a ptala jsem se proč
Dívala se před sebe hleděla do prázdnoty
Propastný skok mě měl vytrhnout ze samoty

Stála jsem nad propastí a držela se větve stromu
Pak jsem si slzy otřela a odešla tiše domů


Rozervaná
.....
Nedívej se na mě
víc to bolí
Nikdy nevím
co máš v sobě
ať už myslíš na cokoliv

Ve mě je řev
přehluší i hudbu kolem nás
a ty se díváš
mlčíš
tápu v tobě zas

Má duše zoufá
srdce žalem puká
ty se díváš
mlčíš
mě stravují muka
Tipů: 12
» 11.02.12
» komentářů: 7
» čteno: 577(21)
» posláno: 0
Ze sbírky: Srdcelamy


» 11.02.2012 - 14:06
Paulmatthiole
Někdo si takové věci rovná v sobě, někdo je rovná jiným způsobem... každý jsme jiný a přesto jsme stejní - dobré srdcelamy, dobré... ST :-)
» 11.02.2012 - 22:48
Samé pochmurno, ale to je již minulost, že?
» 13.02.2012 - 12:42
v duši tiše zavzlykám
pak zvednu hlavu
v slzách je síla
zas dal plavu
» 13.02.2012 - 12:54
a lamy se pasou...
» 13.02.2012 - 19:21
... ST
» 19.02.2012 - 13:44
prokousal jsem se,dobrý
» 24.02.2012 - 19:32
Jistě je Ti líp, já super dávám tip. A stupidní určitě nejsou. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V prachu | Následující: Kopce

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.