Tobě (snad kvůli krajině Tvého těla)

Nemám nic na čem by srdce lpělo
A tak dovolím si sladce
Popsat Tvoje krásné tělo.

Kloužu po něm dychtivě a hladce.

Orosená pavučina Tvých řas
Na okrajích Tvých dvou pouští
Jejichž hloubkou je sám čas.

Číhá ďáblík v malém houští.

Pokladnice frází a slov bezedných
Jako poezie chutná mi
Z mých vlasů jsi vůni vdých.

Čertík hlavu naklání.

Já tonu v plamíncích Tvých dlaní
Maluj lávou, dělej šmouhy
Hraj si semnou do svítání.

Nech se topit v řece touhy.

Zůstaňme lásko nocí propletení
Vnímejme hudbu našich nahých těl
V peřejích vášně lehce pomatení.

Probuďme srdce ve zvuku roje včel.

Na provázku tmy nechme slastně doznívat
Smyslnost těch zvláštních vůní
Co rozechvěle začínají znovu ožívat.

Pojď zase zpátky k mojí tůni.

K cestě prožitku my pojďme plout
Omotej mě vláhou Tvých lačných úst
Jež zkoumají můj každý kout.

V jedno tělo v tento moment můžem srůst.

Cítím stopy Tvojí vůně.
Obejmi mě.
Nepouštěj.
A dýchej.
Semnou.

Ukryj mě v krajině svého těla.