Snídaně

Krásné ráno po rozbřesku, zeleň,
čekání na ten ranní příděl žvance,
šance, že tu bude něco k jídlu,
změnila se na dvě hnusná pečiva.

Plačtivá otázka: „Co dál?“
mám tu chcípnout, či jsem vězeň
střežen v zařízení pro chudáky,
kde i oblečení mám pokálené po strávené stravě,
k otravě snad nevede a zebe jen myšlenka,
že dobrovolně trávím vězení, střežen mámení.
Po životě mám pořád chutě.